Proč ve Venezuele lidé umírají hlady

29/05/2018 Proč ve Venezuele lidé umírají hlady

 

Asi by se v dějinách žurnalistiky těžko našel titulek článku, který by přesněji definoval rozdíl mezi funkčním kapitalismem a běžným socialismem, než „Švýcar si na snídani vydělá za pět minut, Venezuelan za 9 hodin“.

Podařil se redaktorům iDnes a musím jim gratulovat.

Obsahuje totiž všechny odpovědi na otázku, jak země oplývající nerostným bohatstvím (například největšími zásobami ropy na světě, kvalitní železnou rudou a tak dále), dostatkem levné vodní energie, vhodným klimatem pro rozsáhlou zemědělskou produkci… může čelit takovým problémům, jako je všudypřítomný hlad, nekonečná chudoba a zcela neuvěřitelná inflace.

Ještě na konci sedmdesátých letech měla Venezuela druhou nejvyšší životní úroveň v Jižní Americe, v letech osmdesátých a devadesátých, kdy celá Jižní Amerika procházela dvaceti léty, které byly nazývány „ztracené“, útočila přes přetrvávající zmatky na čelo pomyslného pelotonu. Souběžně však rostla korupce, s ní provázaná politická nestabilita, vláda ztrácela schopnost bránit se sílícímu partyzánskému hnutí, nastal rozvoj drogového byznysu a s tím i kriminalita…  

Pak přišli dva muži s vizí, jak z Venezuely udělat socialistický ráj. Na konci roku 1998 zvítězil ve volbách Hugo Chavez, armádní plukovník a vůdce jednoho z pokusů o převrat (šest let před svým zvolením). Všimněme si rozhodnutí voličů – dali hlasy v ústavně korektních volbách někomu, kdo nedlouho před tím usiloval o neústavní převzetí moci. Volili slib pořádku proti nejistotě rozháráné politické scény.

Chavez se udržel u moci až do své smrti v roce 2013, nicméně volby byly stále méně demokratické. Odolal několika pokusům o sesazení i lidovým bouřím. Nicméně jeho vláda připomínala stále více diktaturu, průmysl byl znárodněn, stejně tak část obchodu, investic ubývalo. Nicméně vysoké příjmy z ropy a nerostného bohatství umožňovaly udržovat relativně vysokou životní úroveň obyvatel. Jakkoliv ve srovnání s jinými státy regionu, který se jako celek dostal z hlubokých problémů konce minulého století, šlo o přešlapování na místě. Venezuela při nejlepším stagnovala v oblasti, která dynamicky rostla. Hlavní problém byl ale skrytý – rozsáhlé programy přerozdělování a uplácení širokých vrstev obyvatel vedly k tomu, že stát jako majitel naprosté většiny ekonomiky prakticky vůbec neinvestoval.

Po charismatickém Chavesovi přišel Nicolas Maduro, víceprezident z jeho posledních období, řidič autobusu a podstatně méně vizionářský politik. Ještě za Chavese propukla hluboká ekonomická krize, propadly se ceny ropy a Venezuela, rozhazovačná země závislá tou dobou již prakticky zcela na příjmech z těžby, šla rychle ke dnu. Tento pád do hlubin, které jsou skutečně netušené, pokračuje dál. Již volby v roce 2013, ve kterých Maduro těsně zvítězil, byly s velkou pravděpodobností čistý podvod. Při posledních volbách letos v květnu se režim už ani nesnažil o nějaké zdání demokracie – za hlas pro Madura byly vydávány poukázky na vyšší příděly potravin. Apatie obyvatel je však bezbřehá. Účast klesla hluboko pod padesát procent a v třicetimilionové zemi stačilo Madurovi k „historickému“ zisku 68 procent pouhých osm milionů (koupených a dost možná z nemalé části i zfalšovaných) hlasů.

Socialistický experiment ve Venezuele skončí prakticky jistě občanskou válkou, rozuzlení bude krvavé a tragické. V tomto smyslu slova jde vlastně o nudný (opakující se) příběh, samozřejmě nekonečně smutný pro třicet milionů lidí, kteří tráví svůj život způsobem nad veškerou pochybnost nedůstojným a ponižujícím a kteří se v nějakém historicky nedlouhém čase ocitnou uprostřed dějů, které budou daleko za hranicí jakékoliv lidskosti. Nám ostatním přináší socialistický experiment ve Venezuele na jedné straně úsměvné zážitky z fotografií kabelek vyrobených z bezcenných papírků, kterým Maduro říká národní měna, na straně druhé stresující obrázky novorozeňat umírajících na banální choroby, protože země není schopna vyrobit nebo dovést ani ty nejzákladnější léky. A to dokonce v situaci, kdy cena ropy vzrostla na osmdesát dolarů za barel.

Venezuela je skutečně daleko. Ale vztyčení sochy Karla Marxe v Trevíru říká, že svým způsobem je pořád „za rohem“.

Luboš Smrčka, místopředseda SPOZ Praha

 

 


PROGRAM SPO PRAHA PRO OBECNÍ VOLBY 2014

1) Praha transparentní a protikorupční

Chceme město bez korupce a tunelářů, je nutné odstavit od moci, vlivu a funkcí lidi nekompetentní morálně a věcně. Vše o veřejných penězích musí být zveřejňováno na webu. Všechny městské rozpočty musí být veřejně kontrolovatelné.

2) Praha participativní

Chceme bránit a obhajovat základní práva všech občanů, práve občanská, politická i sociální. Proto mimo jiné požadujeme přímou volbu starostů a primátora či snížení hranice pro platnost místních referend na 25% účast a jejich časté využívání.

3) Praha hospodárná, inovativní, vzdělaná a podnikavá

Budeme podporovat místní podnikatele, obchodníky a řemeslníky,budeme podporovat rozšíření farmářských trhů a dovoz čerstvých potravin z venkova. V oblasti vzdělání podpoříme vznik dětských skupin, veřejných i soukromých mateřských škol.

4) Praha zdravá a sociální

Podpoříme efektivnější uspořádání sítě zdravotnických zařízení v hlavním městě a převod některých zařízení ze státu do vlastnictví hlavního města. Velkým problémem je rostoucí zadlužení občanů hlavního města, zejména seniorů a dalších sociálně slabých jednotlivců i celých rodin. Uvědomujeme si problémy, které jim způsobuje exekuční vymáhání pohledávek provázené řadou excesů ze strany spekulantů i samotných exekutorů. Proto bude město používat exekuce jen v případě, že selžou jiné prostředky vyrovnání s dlužníky. Podpoříme opatření k rychlejšímu návratu matek s malými dětmi do zaměstnání.

5) Praha bezpečná, čistá a přívětivá pro život

Prahu trápí vysoká úroveň drobné kriminality - kapesních krádeží, vykrádání domů a bytů, krádeží dopravních prostředků včetně bicyklů, rozkrádání a ničení veřejného majetku tzv. sběrači kovů a vandaly. Neúnosně velké je množství heren, kasin a dalších míst hazardu. Zásadní je dotažení linky metra A z Motola na Zličín, vybudování linky metra D, dobudování bezbariérových vstupů pro všechny stanice metra. Praha musí být město pořádku, k čemuž pomůže nejen činnost strážníků. Čistotu Prahy je třeba pojímat jako neustále probíhající činnost.

6) Praha kulturní, evropská a světová

Investice do kulturních památek jsou investicí potřebnou a návratnou, jde o nejen o podporu cestovního ruchu, ale i o udržování našeho kulturního dědictví. Občané musí mít právo zasáhnout svým hlasem do podivných projektů, v jejichž rámci bychom mohli přijít o kulturní dědictví. Budeme usilovat o vyřešení problému některých dlouho nevyužitých staveb s dějinnou hodnotou, jako je například Strahovský stadion. Budeme podporovat výstavbu nové budovy knihovny dle návrhu architekta Jana Kaplického.

7) Praha občanům, občané Praze

Stojíme za heslem „Ne člověk pro úřad, ale úřad pro člověka". Úředníci musí být stoprocentní profesionálové, otevření a vstřícní. Totéž platí i pro městské strážníky, zaměstnance Dopravního podniku a dalších podniků služeb hlavního města. Za naprostou nezbytnost považujeme aktivní zapojení občanů do městského plánování, rozhodování, realizace projektů a jejich kontroly. Proto podpoříme co nejširší zapojení spolků, občanských sdružení, veřejně prospěšných společnosti, církevní charity a dalších neziskových subjektů do systému veřejné správy.

Vážení příznivci a přátelé, kompletní program SPO pro Prahu naleznete ZDE.

 




Poslední novinky